Tak nějak by mohlo znít aktuální motto bytu. Pořád se totiž jen něco utírá a potom natírá. Chvílemi mi z toho jde hlava kolem, ale za poslední týden a něco jsem s tím vším hodně pohnula a i některé věci jednoznačně rozhodla a to mě drží při životě, protože to začíná vypadat jako můj byt snů. I když výsledek je pořád ještě hodně daleko.
Ze života jedné pražské Veverky...o životě, o lásce k jídlu, hudbě, knihám, fotografování a běhu, věčném boji s váhou a o všem co se ukrývá uvnitř mojí hlavy...
středa 30. ledna 2013
neděle 20. ledna 2013
Jako Don Quijote
si občas přijdu v průběhu rekonstrukce. Jako by jakékoliv úpravy byly jen větrnými mlýny, které ať do nich buším sebevíc se dál točí bez škrábnutí. Ale snažím se být strašně optimistická a vnitřně věřím, že to jednou bude hotové i když zatím je to skutečně boj.
Vždy když se totiž už už zdá, že by něco mohlo být hotové ukáže se, že je potřeba to udělat jinak nebo že to bude výrazně složitější než se plánovalo. Někdy mám chuť se doprostřed toho všeho bordelu tam posadit a usedavě plakat :-) bylo by to sice úplně na prd, ale třeba by mě to uklidnilo.
pátek 4. ledna 2013
Challenge accepted
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)