Když jsem na podzim 2015 měla 69kg věřila jsem, že dieta je něco o čem už nikdy psát nebudu. Pak se to ale všechno nějak seběhlo, já během chvilky nabrala a už se to vezlo. Až jsem najednou nedopnula kalhoty vel 44 a když jsem si stoupla na váhu, ukázala hrůzných 82,5kg. Takže, jo už zase dietuju.
Ze života jedné pražské Veverky...o životě, o lásce k jídlu, hudbě, knihám, fotografování a běhu, věčném boji s váhou a o všem co se ukrývá uvnitř mojí hlavy...
středa 28. června 2017
pátek 23. června 2017
Vienna trip 10.-11.6.2017
Když jsem se rozhodla, že pojedu na koncert takovou dálku, věděla jsem, že je blbost to nespojit s prohlídkou města.
Ve Vídni jsem byla naposledy před asi dvaceti lety s rodiči a to ještě jen v Prátru. Takže jsem rozhodně měla co objevovat.
Musím říct, že mi Vídeň učarovala. Krásné, čisté, milé město se super strukturou MHD, sympatickými lidmi a krásnými památkami. Opravdu jsem nadšená a rozhodně to nebyla moje poslední návštěva. Zase tak daleko to není.
úterý 20. června 2017
Kiefer Sutherland - Not enough whiskey tour 10.6.2017 Vídeň
Přesně si pamatuju jak asi před 15 lety začali vysílat seriál 24h a já se zamilovala. Od té doby jsem viděla hodně jeho filmů, i kdyby se tam objevil jen na několik vteřin. Některé si v mém srdci našly místo navždy a nikdy nevynechám jejich reprízu (jako Tři Mušketýři a Oko za oko) a některé jsem celé nikdy nezvládla (jako Hráče se smrtí). Takže když jsem začátkem roku zjistila, že vydává album a pojede turné, na kterém se překvapivě rozhodl vydat i do Evropy, hned jsem šla zkoumat rozpis koncertů. S tím, že by přijel do Prahy jsem nepočítala, ale doufala jsem, že něco blízko by se mohlo najít. Našlo. Vídeň je jen 4h cesty autobusem a rozhodně tudíž spadá do kategorie "je to kousek". Tak jsem si k narozeninám udělala radost a rozhodla se využít možná jedinou příležitost v životě, vidět Kiefera naživo.
pondělí 5. června 2017
Běhej Lesy Karlštejn 27.5.2017
Tak moc se mi tam tentokrát nechtělo až to nakonec bylo úplně skvělý... Tak to ale v životě většinou chodí. Do Brdů jsem se těšila, trénovala a připravovala se a závod sám potom stál za prd. Vůbec se mi nechtělo znovu vyběhnout, po fotkách které jsem viděla jsem upadla do depresí z toho jak vypadám a zašila se doma. A opravdu 6 týdnů nevyběhla. Ani jednou. Takže se mi logicky na Karlštejn nechtělo. Jenže startovné zaplacené, předpověď dobrá a všem jsem kolem vyprávěla jak běžím, takže muset říct, že jsem se na to vyprdla, protože jsem tlusté líné prase, se mému egu přičilo. Tak jsem nakonec jela. Sama. Poprvé.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)