pondělí 27. června 2011

Svět Knihy 2011

Tohle je akce, kterou si (pokud mi to čas dovolí) už pár let nenechávám ujít. Díky Janině, která mě jednou vzala s sebou. A taky díky jednomu brýlatému panu spisovateli :-)

Svatba KK a BK, aneb když se šéf žení.

Byla jsem na svatbě jen jednou, jako dítě a tehdy jsem byla družička. Moc si to nepamatuji, jen že jsem se tehdy prvně opila a pořád jsem chtěla jít spát a máma mě vodila kolem parku abych vystřízlivěla :-)
Tentokrát to bylo jiné, můj ex-potenciální švagr a můj šéf v jedné osobě se měl ženit a já tam po rozchodu s M. vůbec nechtěla jít (komu to nedochází, tak ženich je M. nevlastní bratr). Jenže když vás pozve ženich i nevěsta tak vám nic jiného nezbývá a jít prostě musíte. Svatba byla malá, jen rodina a nejbližší přátelé, zbytek směl až na mejdan. Neměli hostinu jen raut a večírek. Oba tradiční svatby nemají rádi a tak to bylo malinko jinačí než běžně. Ale nevěstu jsme úspěšně unesly :-)
PS: Tu ostudu co jsem tam udělala a to jak strašně se tam choval M. nemluvě o tom, že jsem s ním odešla domů a byl u mě další dva dny snad radši ani nebudu popisovat. Užijte si fotky.


Můj svatební model.


A teď už k lásce...





Tady jsem taky, kdo hledá najde :-)





Výlet za Janinou a Kryštofem do NY

Jednou za čas je potřeba sednout na vlak a dojet zkontrolovat jestli se chová Janina slušně, má doma uklizeno, dítě je nakrmené a tak :-) A jestli je v kavárně pořád hezký pan kavárník a jestli je kafe pořád stejně dobré. A přesto, že se pořád chceme fotit a vždycky na to zapomeneme tak tentokrát to vyšlo.






Výstava Kreativ, Dubeč 1.-3.4. 2011

Uznávám, že moje zpoždění je tristní, ale lepší pozdě nežli později. Zase tak dlouho to ještě není :-)
Jezdím na tuhle výstavu pravidělně, koná se dvakrát do roka, vždy na jaře a na podzim a dá se tam sehnat všechno co člověk potřebuje aby mohl trávit dny doma jako stará panna a kreativně řádit. Takže od korálkování, přes potisky, malování na hedvábí až k mozaikám a já nevím čemu všemu ještě. A samozřejmě výstava patchworku takže i vše co s ním souvisí. Třeba luxusní šicí stroje za 150000,-
A protože je to výstava kreativity tak je tam i spousta kurzů kde vás naučí dělat decoupage a naučí vás dělat i spoustu dalších věcí, třeba enkaustiku. A nebo víly z plsti, což jsem se tam naučila já ;-) a taky jsem si tam hromadu plsti koupila a protože jsem měla před narozeninami tak jsem si i rovnou vybrala nějaké dárky.
Ale dost bylo řečí :-)
















Tahle miminka nejsou živá, ale z takové speciální hmoty podobné Fimu a vypadala vážně neskutečně.


A na závěr se můžete pokochat mou krásou a šikovností :)
Tady jsem na kurzu výroby víl a předstírám, že to chápu.

Můj výtvor z kurzu

Tričko co jsem si tam potiskala :))

A dvě víly co jsem později vyrobila doma. Nejsem v tom moc dobrá, mámě to jde nějak líp.

Das is ende.

Už ani nevím co to bylo za datum, konec března někde. Asi 5dní před narozeninami (ty mám 3.dubna). Náš zkomírající vztah s M. byl rázně ukončen z jeho strany a to způsobem pro mne nepochopitelným. Ale stalo se a ať už mě to sebralo jakkoliv tak jsem ani nebrečela. Tedy v tu chvíli ne. Ani cestou domů. A druhý den jsem byla v dobré náladě a euforii a všem rozhlašovala "hahaha my se rozešli a já jsem úplně v pohodě". Asi dva dny na to jsem se sesypala :-)
Pamatuju si, že jsem byla tak překvapená, že jsem ani nedokázala reagovat. Jsem ráda, že jsem to nepsala tehdy hned, ale dávám to dohromady až s velkým odstupem kdy už jsem klidná, nemám chuť zabít ani jeho ani sebe a kdy se dá říct, že jsme kamarádi a všechno se to nějak uzavřelo a vyřešilo.
Dám vám radu: NIKDY NECHOĎTE S KOLEGOU Z PRÁCE! Tím spíš, když je to kolega se kterým děláte rok a celou dobu se nesnášíte :-)
Ne a teď vážně, NIKDY NECHOĎTE S KOLEGOU Z PRÁCE! Je vám to už dost jasné? Ne? Tak si to někam napište tuhle větu ať jí máte pořád na očích. Ono je to totiž strašně super, ale jen do chvíli než jeden z vás řekne "tak to ukončíme". To píšu jentak aby jste věděli. Dostávala jsem se z tohohle vztahu měsíc a půl. Nikdy v životě jsem se z žádného vztahu nedostávala tak dlouho. Bylo mi strašně, nesnesla jsem jeho přítomnost v okruhu deseti kilometrů, než s ním muset mluvit to bych radši šla do pekla a zase zpátky. Určitě to znáte, nechci na to moc vzpomínat. Pořád jsem se snažila tvářit v pohodě, ale nešlo mi se i tak cítit. Idiot zatracenej, ještě teď jsem na něj naštvaná za to všechno co se stalo a co mi řekl. Necita. To ve mě bude asi dlouho.
Občas na něj pořád myslím, jako na jednoho z mála a přitom si to ani trošku nezaslouží. A to spolu už ani neděláme.


A na závěr, ještě jedna rada....když vám někdo řekne, že to hlavní proč jste se mu líbili jsou vaše zrzavý vlasy, který ještě navíc nejsou zrzavý, ale červený takže silně pochybujete o jeho barvocitu je potřeba udělat jen jednu jedinou věc:
  OBARVIT SE!!!


(jako bonus byla ofina, protože kdysi řekl, že patka, mi sluší víc)

Po 100 letech...

Jelikož mi dnes (nebo to bylo včera?) Janina vynadala, že vůbec nebloguju i když na to mám hromady času rozhodla jsem se to napravit. Poslední zápis z dubna a navíc o akci co byla v půlce března je teda ostuda největší. Přitom fotek pro blog mám plný počítač. Měla bych se stydět.
A tak se stydím strašně moc a nevím jestli to sem všechno doplnit, nebo se na to vykašlat a jen vám stručně sdělit jak zvláštně jsem se měla a co všechno se stalo, změnilo a nebo změní. Protože toho je teď vážně hodně, skoro bych řekla, že až moc.
Sice se říká, že změna je život, ale já bych v tuhle chvíli byla spíš pro tvrzení, že všeho moc škodí.
Odešla jsem z práce, dostala výpověď z bytu, nastoupila do nové práce, dostala výpověď, málem se odstěhovala za Prahu, zhroutila se a rozhodla se vrátit k rodičům. Řekněme, že téměř v tomto pořadí. A tak aby jste o nic nepřišli vám to tady postupně doplním. Jak se semnou po půl roce rozešel první chlap kterého jsem po třech měsících neopustila, jak jsem si nakoupila kreativní věci a nakonec neměla sílu být kreativní, jak jsem byla s rodiči v Drážďanech na výstavě orchideí a místo kytek si koupila svetr, jak jsem poprvé byla na svatbě a jak jsem vyřešila svůj problém s rozchodem s M., jak jsem si našla novou práci a jak jsem o ní přišla stejně rychle jako jsem jí našla. A určitě ještě něco navíc, řekněme, že teď budete mít pár dní co číst :-)