pondělí 11. dubna 2011

Muzeum pražského vodárenství

Podolskou vodárnu obdivuju od první vteřiny kdy jsem jí spatřila. V podobě jaké je dnes, je po rekonstrukci, která proběhla ve 20.letech 20.století podle návrhů slavného architekta Antonína Engela. Nebudu vám tady opisovat Wikipedii, kdo má zájem nechť si vyhledá "Podolská vodárna" a může si počíst o tom jak to celé fungovalo. V současné době je to pouze záložní vodárna a není v provozu. Uvnitř je, ale muzeum věnované vodárenství v Praze. Běžně je přístupné jak na objednání, ale jednou nebo dvakrát do roka se koná den otevřených dveří kdy tam může jít kdokoliv (a taky tam jde celá Praha). Celá jedna stěna muzea je prosklená díky čemuž je vidět do prostorů čistírny. A teda především ta architektonická nádhera. Jak je to hezké z venku, je to hezké i uvnitř :-)
Jinak je tam k vidění úžasná sbírka trubek od úplně prvních trubek ještě z dob antiky, přes trubky z dob Rudolfa II. až vpodstatě po současné záležitosti. Je to zajímavé, ale boužel tam semnou bylo asi 10tisíc lidí kteří nechali vychování doma (takže jich bylo asi 200, ale za těch 10tis. s přehledem vydali) takže jsem si to moc neužila.
Ale nadchli mě starobylé nádržky splachovacích záchodů (zase ta moje vášeň pro záchody :-) ). Komu nevadí davy lidí a spousta malých dětí, určitě doporučuju, je to hezký tip na výlet. A nebo tam zavolat a domluvit si to soukromě, potom je na to klid :-)













For Garden, For Greenery, For Habitat, For Furniture

 Záměrně jsem vypsala názvy všech současně probíhajících výstav, protože jsem poctivě prošla všechny pavilony a můžete se tak pokochat tou "krásou" co tam byla.
Považuji se za člověka, který hodně chodí po výstavách a po různých akcích atd. tudíž si myslím, že mám docela přehled. A tak se nebojím říct, že tahle výstava stára za h....! Možná ani za to ne. Děkovala jsem bohu za to, že mám zlevněnou vstupenku a nemusím paltit plných 100,-, protože i za těch 50,- to nestálo.
Čekala jsem na For Garden něco na způsob Země živitelky, nebo Zemědělce, případně Zahrady Čech. A ono ouha, nic. Hala poloprázdná, pár úplně blbých stánků o ničem. Líbila se mi robotická sekačka, různé malé kombajny a buldozery. ale to bylo tak všechno.
Na For Furniture jsem čekala nějaké pěkné designové kousky nábytku. Něco co si sice nebudu moci koupit ani v příštím životě, ale aspoň se na to ráda podívám. Místo toho se jednalo o festival nevkusu a kýče. A to takovým stylem, že jsem neměla sílu ani to vyfotit ze strachu, že mi to někdo začne vnucovat. Všude kde byl nápis "výstavní sleva" stálo 50lidí a prali se o to, kdo si tu hnusnou sedačku pořídí domů. Neskutečné. Jediné co tam bylo opravdu krásné, byl luxusní zahradní nábytek. Boužel jeho prodejci se tvářili tak otráveně, že jsem ani neměla šanci zjistit co stojí.
Na For Greenery, měli hezká dětská hřiště, asi 3 a víc nic.
For Habitat jsem čekala, že bude o maltách, spárovacích hmotách a cihlách. Místo toho tam měli bazény, výřivky a vestavné skříně. Tak aspoň jedna část výstavy byla koukatelná.
Venku jsem si koupila dva truhlíky a jela jsem domů s pocitem, že něco tak hrozného jsem opravdu dlouho nezažila.















Výstava koček v hotelu Pyramida

Myslím, že jsem tak nějak touhle akcí započala zánik mého vztahu (což jsem netušila tehdá a o tom později) a hlavně jsem začala po zimě zase trochu žít a ne jen sedět doma a čumákovat na televizi.

Mí drazí rodiče jeli na kočičí výstavu a matka chtěla ještě kamsi na orchidee, že tam mají báječné botanické kousky a ona, že jeden musí mít. Aby bylo jasno, moje máma je velká pěstitelka, orchideí má doma asi 90 (někdy vám to tady ukážu, řeknu jí ať to vyfotí), z toho jí tak 70-80 kvete. U nich v ložnici to vypadá jako v botanické zahradě. Já tak úspěšná v pěstování, teda rozhodně nejsem. Mám jich doma asi 6 a nekvete mi žádná. Já, ale taky nemám čas kolem toho celý den skákat, máčet je a vyprávět jim pohádky. Což jak znám svou mámu, ona určitě dělá. Ale kytky jsou to krásné a mě těší se na ně aspoň dívat ve skleníku. Tak tedy, nejprve skleník a potom kočky.
Já kočky zbožňuju, mám ráda i psy, ale kočky jsou prostě něčím lepší. Jsou to osobnosti, pes je pro někoho kdo chce někomu vládnout. Já si s kočkami tak pěkně žiju pospolu. Mám tři kocoury a když o sebe nestojíme tak si jdeme z cesty. Tak nějak si to představuju i v jiných vztazích než páníček a kočička :-)

A protože jsem hodná tak jsem vám to všechno vyfotila, aby jste se taky mohly pokochat, kytičkami, kaktusy, kočkami chlupatými i úplně bez chlupů.