neděle 21. února 2010

Narcistně vychloubačný příspěvek II.

Včera jsem si hrála na modelku. Nedělám to moc často (i když mě to baví), protože mám poslední dobou pocit, že jsem tlustá jako prasátko. Přece jenom 70kg je 70kg. Ale překvapivě to na těch fotkách ani není vidět (asi mi to studium fotografie přece jenom něco dalo :) ) Takže pár novinek v mé skříni a super cool barevný outfit co jsem vymyslela ve Finsku a od té doby ho pořád tahám :)


Hnědé šatičky od slečny z nyxu. Ale jinak jsou z Orsay a vlastně ještě nedávno by nebyly můj styl a dala bych je Janině :) ale nějak asi dospívám a začínám se jinak oblíkat...


saténová tunika...taky Orsay, ale já jí mám od slečny z nyxu. Chtěla jsem si jí koupit už tehdy v Orsay, ale měli jen velikost 42 a ta mi byla obrovská. Tohle je 36 myslím a já vůbec nechápu, že se do ní vejdu.

tričko z valentýnské kolekce Terranovy. Stálo 249,-kč a já ho prostě musela mít. Nápis odkazuje na mojí milovanou písničku od Beatles a navíc jsou na něm kočičky :)) Nešlo to jinak, i když je bílé a já bílé věci nenosím, protože jsem čuně a mám hned na všem fleky :/



A tady můj epes rádes barevný Vanda model :) ještě existuje v jiné mutaci, kdy mám modré tričko a přes to červenou mikinu pod prsa, jenže červená mikina se někam ztratila tak jsem to musela drobně pozměnit, ale i tak se mi to líbí :) do toho šedivého počasí venku je to ideální :)

sobota 20. února 2010

Narcistně vychloubačný příspěvek

V poslední době jsem si hodně často dělala radost něčím novým. Já si pořád musím něco kupovat. Aspoň jednou týdně si musím něco koupit jinak semnou není k vydržení. Asi jsem rozmazlená, ale vím to o sobě a už to asi nezměním. Nic mi nezvedne náladu tak jako když můžu celý den chodit po obchodech, přehrabovat se v oblečení a zkoušet a zkoušet a nakupovat a nakupovat. Leze to trošku do peněz, ale to radši nebudu jíst, než abych si nekoupila nové boty :))
A protože teď bydlím sama a nemám komu své novinky ukazovat, budu s tím otravovat tady, protože to že si to koupím je prvotní radost, druhá vlna euforie přijde když se někomu pochlubím co mám nového a krásného :)






Konečně jsem si koupila barevné punčocháče, po kterých už dlouho toužím. Jako první mám červené a musím říct, že vypadají dokonale! Už se chystám pro další, tentokrát asi pro modré :)

od jedné slečny na nyxu jsem si koupila tyhle dokonalé boty. Přesně něco takového jsem potřebovala. Jedny podobné už mám, ale tyhle jsou kvalitnější a jsou lesklé!

a hlavně mají klínový podpatek a to já naprosto miluju. Na ničem se nechodí lépe.


od stejné slečny mám i tyhle kouzelné balerínky na malinkém klínku. Na léto k šatičkám budou perfektní.

detail balerínek, ta kytička mě na nich prostě strašně baví :))


Aby těch bot nebylo málo, koupila jsem si v Mixeru konečně černé lodičky do společnosti. Takovéhle boty sháním už bůhví jak dlouho a tyhle navíc stály jen 400,-kč protože byly ve slevě.

Jsou pro změnu na klínu :) a ten pásek kolem kotníku zbožňuju. Už aby bylo venku hezky a dalo se v nich někam vyrazit.


Aby bylo jasno, nekupuju si jenom boty. Občas si koupím i něco jiného. Třeba tyhle náušnice. Ty mám teda už docela dlouho. Myslím, že jsem si je kupovala někdy v listopadu nebo tak. Jsou z Parazitu, ale všichni si myslí, že jsem si je přivezla z Finska.

Kytky ve vlasech jsem začala nosit, potom co jsem přiletěla z Helsinek. Tam totiž skoro všechny holky nosily ve vlasech květiny. Na všechny možné způsoby. Tyhle kytičky jsem si koupila v H&M a mám celkem čtyři. Dvě modré a dvě červené.

A ač jsem proti módním masovým záležitostem tak téhle jsem neodolala. Koupila jsem si na aukru od jedné paní z Polska tyhle skvělé retro brýle. V Praze je zase tolik lidí nemá, tak to snad jednou přežiju.

Valentýn a tak různě...

Dlouho jsem nic nepsala, ne snad proto, že by nebylo co, ale nebyl čas. Byla jsem hodně v práci, taky jsem byla nemocná a tak vůbec.
Tentokrát už nebudu psát o vybalování krabic, protože už jsou vlastně skoro všechny vybalené a můj byt, začíná vypadat skutečně jako byt. Mám kytky za oknem, jmelí nad dveřmi a plakát z předloňského komikfestu na zdi. Zítra jsem si vzala volno tak tu uklidím. Konečně. Luxovala jsem naposledy před 14ti dny a tak to tu nevypadá zrovna nejlépe. Teď, ale k tomu co se vlastně dělo.

14.února byl Valentýn. A protože já jsem jako každý rok sama tak mě nemá kdo obdarovat. Tak jsem si zcela narcisticky koupila dárek sama :) stejně pochybuji, že by mne někdy někdo miloval tak jako já. Koupila jsem si krásné tulipány v květináči (srdíčkovém samozřejmě) a dala si je do okna. A oni tam krásně vykvetly a teď mi tu dělají příjemnou jarní atmosféru, když už je venku tak ošklivo. A taky jsem si koupila velikou tabulku čokolády, oříškovou s karamelem. Protože jí miluju a byla zrovna v akci :)



16.února jsem šla s rodiči na divadlo. Od té doby co si naši vymysleli, že chtějí vidět La Putyku totiž nějak začli kulturně žít (hurá!) a tak jsme se vydali na one man show Rosti Nováka (autora La Putyky). 8-polib prdel kosům. Musím říct, že ač nejsem zrovna milovníkem one man show tak tohle představení mně nadchlo a můžu ho jen vřele doporučit. Není to taková prča jako La Putyka, je to mnohem vážnější, ale i tak se dobře zasmějete a Rosťův výkon je neuvěřitelný. Přes hodinu je sám na pódiu, skáče na trampolíně, hraje s loutkami, běhá sem a tam a zvládá u toho ještě vyprávět historii jejich rodiny. Úžasné. Klobouk dolů, protože tam není jediné liché místo. Ani jednou jsem se nepodívala na hodinky, ani mně to nenapadlo. To je znamením dobrého představení.
A jako bonus máte šanci dostat růži z papíru, nebo nějakou pouťovou cukrovinku. Já chytila žužu :) tedy vlastně spíš moje matka, ale protože otec taky jedno chytil, věnovala mi ho. Žužu je podle mě jedna z nejhnusnějších věcí na pouti, ale nikdy neodolám. Většinou je mi z něj strašně špatně, bolí mě z něj břicho a pokud si ho dám před návštěvou lochnesky nebo řetízkáče můj žaludek má silné tendence opouštět mé tělo, ale stejně si dám :) teď tady do sebe to žužu od Rosti zrovna soukám...mňam :-)

No a 9. března jsem rodiče ukecala na představení "Žena v černém", které se hraje u nás v Rubínu. Horor na divadle. Tak jsem zvědavá jak se jim to bude líbit.

Málem bych zapomněla na důležitou věc, která se tak nějak během února udála. Zamilovala jsem se :)) ale asi nikoho nepřekvapí, že s největší pravděpodobností špatně. Známe se s V. od léta. V říjnu jsme se spolu strašně opili a co bylo to bylo a já se už tehdy do něj šíleně zamilovala. Jenže on se potom choval zvláštně. Jestli měl moc starostí, nebo mi nechtěl dávat naději, nebo se cítil blbě za to co se stalo...kdo ví. Každopádně jsme se asi 3 měsíce neviděli a teď jsme se začli podezřele často potkávat. Od konce ledna co jsme se potkali na La Putyce a on se choval překvapivě úplně normálně, jako by se nikdy nic nestalo (a mě tím neskutečně potěšil, protože už jsem zvažovala, že to s ním budu muset řešit) se potkáváme skoro denně. Nebo tak ať nepřeháním, jednou týdně se vidíme skoro na 100%. A jak se tak potkáváme a on chodí do Rubínu na kafe a normálně se semnou baví tak jsem se zase zamilovala, dokonce asi víc než tehdy v tom říjnu :) pořád tak nějak doufám, že by to mohlo vyjít, ale zároveň jsem skeptická, protože znám svoje vztahy. Čím víc se zamiluju, tím je menší šance, že z toho něco bude :( tak uvidíme...nechám to osudu a budu průběžně informovat ;)

sobota 6. února 2010

Jak to vlastně všechno dopadlo...


Po pěti dnech bez internetu mám konečně možnost si sednout a napsat co tedy to moje přeslavné stěhování.
Seběhlo se to všechno nějak strašně rychle a ač to trvalo 6hodin tak ve chvíli kdy jsem stála uprostřed bytu plného krabic a nábytku poskládaného bez ladu a skladu vyvstal mi na tváři podivný úsměv a až do večera mne neopustil. Připomnělo mi to, když jsem jako malá dostala k Vánocům Barbie dům, který jsem si moc přála, ale myslela si, že ho nedostanu, že jsem na to nebyla dost hodná. A stejně tak mi to připomnělo chvíle kdy jsem ráno přicházela domů, pila jsem s Janinou kafe na baru a nemusela jsem jí nic říkat, protože ona z mého výrazu dokonale poznala, že jsem v noci dostala to co jsem dlouho chtěla.
Bydlím tu zatím pět dní a pořád tomu nemůžu nějak uvěřit. Pořád mám pocit, že se z toho najednou probudím a všechno bude jinak. Že není možné abych už byla opravdu tak dospělá, že bydlím sama. Ale asi je to vážně realita. Asi už jsem opravdu dospělá i když se tak cítím jenom občas.
Jako například dnes, kdy jsem byla s otcem nakupovat a nějaká paní si myslela, že jsem jeho partnerka a oslovovala mě mladá paní :D to mě utvrdilo v myšlence, že už jsem dospělá. Že tak minimálně vypadám i když já se pořád vidím jako třináctiletá a mám pocit, že musí být každému jasné, že když jsem někde s otcem, tak jsem jeho dcera, protože přece nevypadám dospělá. Vypadám a měla bych se s tím smířit. Už třeba jenom proto, že jsem si nedávno objevila první náznaky vrásek! :))

V bytě mám, ale zatím naprosto nedospělý chaos. Kuchyň mám sice hotovou, vybalenou a uklizenou, ale zbytek bytu nějak zaostává. Ložnice je hotová jen na půl a do obýváku se mi vůbec nechce pouštět. Jenže nemůžu zůstat v krabicích :( Hrozně mě obtěžuje, že nemůžu nic najít. Nejsem zrovna z lidí co by si potrpěli na dokonalý pořádek, ale jsem ráda když vím, co kde mám. V jakém šuplíku najdu jakou blbinu. Teď musím třikrát prohledat 10 krabic a stejně to není záruka toho, že to objevím. Trochu peklo. Ale do neděle to musí být hotové, už se tady s tím nechci zdržovat...chci řešit nějaké jiné věci. Třeba školu.

Školu jsem v lednu nějak nezvládla. To dálkové studium jsem pojala nějak až moc dálkově a moc se tam neukazuju. Způsobilo to jediné. Nemám známky na vysvědčení. A myslím, že někteří učitelé vůbec neví jak vypadám :D ale to mě asi trápí ze všeho nejméně ;) asi do 15.3. mám čas to dohnat, tak snad. Vybalím krabice a pak konečně vlítnu na učení. Je nejvyšší čas začít makat, nerada bych přišla s křížkem po funuse.

Ještě bych měla zmínit, že už zase píšu úplně o něčem jiném než jsem chtěla. To se mi stane vždycky. Chtěla jsem mít tenhle příspěvek jenom o stěhování a o tom jak zvelebuju svoje hnízdečko. Error. Tak zítra :)