Co přinesl a odnesl 2013

Hned v úvodu se musím omluvit za dlouhou pauzu v příspěvcích. Nějak nebyl ani čas, ani nálada věnovat se blogu. Uvidíme jak to půjde letos, dala jsem si pravidelné blogování jako předsevzetí, ale zatím jak sami vidíte mi to moc nejde :-)
Ale teď už k věci. Tak nějak už tradičně je vhodné udělat bilanci minulého roku. Shrnout všechno co se stalo a nestalo atd. A že toho zrovna v tom loňském roce v mém životě bylo až až...

Rozdělím to pěkně po měsících abychom se v tom všichni vyznali a pokusím se i každý měséc doplnit nějakou všeříkající fotografií :-)

LEDEN
Začínala jsem dělat na bytě a zjišťovala, že to nebude taková prča jak jsem si v první chvíli myslela. Vzali mě do Lindexu a tak jsem dala výpověď u Paula a těšila se na změnu, na to, že si budu moct lakovat nehty a na to, že nebudu vstávat ve tři ráno abych od pěti pekla na Andělu, že nebudu muset nosit kokotskou čepici a pořád mýt mastné vlasy.
Měli jsme vánoční večírek, který pro mě byl zároveň i rozlučkou. Strašně jsem se tam opila a šla s flitrovým kloboukem uprostřed noci domů hlubokou závějí. Doteď se divím, že jsem nedostala zápal plic.

ÚNOR
11. poslední směna, 14. přesně na Valentýna nástup na nové místo. Nechala jsem si udělat nové vlasy, koupila si tlustou knížku o umění, zašla si na sushi a rozhodla se zase trochu žít a byla jsem šťastná jako už delší dobu ne. Přišla jsem si jako když mě vzali minimálně ke Guccimu. Přišlo mi tak strašně super dělat v oblečení. Chodila jsem do práce natěšená, sem-tam zašla o pauze na návštěvu za holkama do Paula o patro níž a všechno vypadalo jako pohádka.
V bytě jsem konečně měla čas i energii něco dělat a začalo se to hýbat.

BŘEZEN
Asi toho štěstí bylo moc, protože jsem hned v neděli 1. dostala výpověď, kterou jsem vlastně doteď vůbec nepochopila a tak jsem pěkně 2. března naklusala na úřad práce a stala se oficiálně nezaměstnanou :-( Několik dní jsem vůbec nic nejedla, dost mě to zlomilo. Pokusila jsem se poslat pár životopisů, ale můj pocit neschopnosti se zřejmě odrážel v motivačních dopisech. A tak jsem chodila do školy a byla doma a měla dovolenou. A naplno jsem se vrhla do prací v bytě, protože jsem teď měla tolik času, že jsem nevěděla co s ním.
A jako každý rok jsme taky byly v Drážďanech. Na výstavě orchideí.

DUBEN
Tak nějak jako každý rok jsem měla narozeniny. Už ani nevím co jsem dostala, ale upekla jsem si naprosto dokonalý punčový dort podle knihy R. Vaňka a i když mě to málem stálo nervy tak to stálo za tu práci.
Párkrát jsem šla někam pohovorovat, ale stálo to za prd. Odevzdala jsem daňové přiznání, nechala si konečně udělat plynový kohout v kuchyni a snažila jsem se najít klid a pohodu v hromadách práce v bytě. A splnila jsem si svůj sen o baletu a byla na open class baletu pro dospělé. Týden jsem se potom nemohla hýbat, ale můj obdiv k baletu tím ještě vzrostl.

KVĚTEN
Chodím po pohovorech, makám na bytě a nic extra se neděje. Po dvou letech se scházím s bývalým co je vlastně už spíš kamarád a jsem tak ráda, že A. vidím až se z toho do něj zase znovu zamiluju :-D a tak si voláme a píšeme a já bych se s ním strašně chtěla vidět, ale nemám čas a taky mám pořád nějaké zábrany, že to nedopadne dobře a tak z toho zase nic není jako už tolikrát.
Byt začíná vypadat jako byt, táta má narozeniny a babička je konečně v domově seniorů a tak je klid a všechno se zdá se obrací k lepšímu.

ČERVEN
A. mi stále ještě píše, jeho výdrž je fantastická. Já sama sebe už přesvědčila, že je to blbost a už zase nezvedám telefon.
V Praze je povodeň, nejezdí mhd a všechno kromě mého života vypadá zmatek. Mám pohovor v Manufaktuře, pozvou mě na zkušební směnu a nakonec mi zavolají že mě chtějí. Mám práci! Začíná kolotoč kolem vstupní prohlídky a dalších blbostí, na ÚP mi gratulují, já si gratuluji a všechno se zdá být před létem krásné. Povodeň evidentně přinesla víc než bláto na náplavky.
Byt je prakticky hotový, chybí jen chodba a ta počká. Připravuju stěhování, protože je na to konečně ta správná chvíle.

ČERVENEC
Chodím do nové práce, poznávám nové kolegyně, stěhuju se. Všechno je nové a krásné a já jsem šťastná. Jen ten byt je takový smutný a prázdný. Začínám vrtat nad tím co za zvíře si pořídím, protože já úplně sama prostě být nemůžu. Nakonec se rozhoduju pro zakrslého králíka. Jedu se podívat na miminka do chovné stanice za Prahou a jsem zamilovaná a myslím si, že je to nejlepší nápad, který mě napad.

SRPEN
Pohled do zrcadla mě štve natolik, že se zakusuju a začínám cvičit. Jím zdravě, 5x denně a cvíčím a běhám a nakonec jsem o 5kg lehčí a hlavně o konfekční velikost menší. Jdu na Prague Pride a taky začínám myslet na A. a hádat se s Janinou. Tou dobou ještě netuším, že je to začátek konce, ale mám pocit, že to naše přátelství už není co bývalo.
Přivážím králíčka, pojmenovávám ho Jaroušek a těším se z toho, že na mě doma někdo čeká když přicházím z práce.

ZÁŘÍ
Začínám zase chodit do školy. Práce mě baví čím dál víc. Bydlení sama je super. Jsem hubenější, pevnější a cítím se o moc líp. Nevydržím a volám A. a on nemá čas, tak se směju, že svět je absurdní. Mám angínu a přestávám cvičit. Začínám se hádat se s Janinou, kvůli A. a kvůli spoustě dalších věcí. Vždycky ale nějak najdeme společnou řeč a dokonce spolu jdeme na kafe. Tehdy ještě netuším, že ji vidím naposledy.
A. mě zve na koncert a já jdu a je to vlastně super a líbáme se při Son of a preacher man a já si slibuju, že se nezamiluju a budu to brát s nadhledem aby to mohlo nějak fungovat. Nakonec i ukončím svůj celibát se skóre 587 dní a nechápu jak jsem to tak dlouho vydržela...a přestávám kouřit.

ŘÍJEN
Chodím do práce, do školy, po koncertech i po hospodách. Všechno se zdá být super. A. se chová až podezřele dobře a já polevuju ve své obezřetnosti a zamilovávám se. Cítím se šťastná a čekám kdy přijde problém. Nic se neděje.
V práci máme teambuilding a jdeme na laser game a je to strašná prča. Pod nickem Chuck Norris střílím do své šéfové a nacházím v sobě nadšení pro společenské akce.

LISTOPAD
Je divný měsíc. Všechno se s*** jak jen může. S A. na sebe nemáme čas, vidíme se párkrát a pokaždé to nestojí za nic. S Janinou se pohádám a nemluvíme spolu. Všechno je špatně a můj pokus o znovunavázání kontaktu končí zjištěním, že mě smazala z přátel. Všude. Striktně. Žasnu a nechápu nic. Beze slova. 12let v pr. Why not. Život je svině a vztahy jsou na prd. Nejradši bych se zahrabala hluboko pod zem a vylezla až na jaře.

PROSINEC
Vánoční šílenství brzy propuká a my máme v práci pořád co dělat. S A. se stále moc nevídáme, ale domlouváme společné bydlení. Ani tak vztahové, jako spíš přátelské. Potřebuje se odstěhovat z Žižkova a já ocením příspěvek na nájem. Nějak se tu u mě poskládáme. Přestavěla jsem kvůli tomu půl bytu.
Ani nemám čas smutnit nebo být naštvaná. Ani nemám čas vnímat, že budou Vánoce.
Společné bydlení se ukáže jako velká sranda. Brzy přijde první krize a první velká hádka a já skoro brečím, protože on je kretén a já jsem debil co nezůstal nad věcí. A tak se na Vánoce těším ještě míň než předtím. Nakonec ale máme i cukroví i stromeček a nakonec i společný Štědrý den a hrajeme si na idylku i když tu žádná není.
Silvestr trávím s kámoškami v gaybaru, protože to jsou jediní slušní chlapi, se kterými stojí za to se bavit.

Jsem ráda, že je 2013 pryč. Byl to hodně náročný rok. Hodně změn, hodně práce. Pevně věřím, že 2014 bude lepší i když musím konstatovat, že zatím to tak nevypadá. S A. je sice doma klid, krize pominula, ale zase přišly jiné krize. V mojí vlastní rodině. Tak snad se to všechno nějak srovná a bude zase dobře. Snad nebude celý rok tak divný jako je jeho začátek, protože jinak budu brzy blogovat z Bohnic :-)


Mějte se všichni famfárově, ať vás bůh (ať už věříte v jakéhokoliv) ochraňuje a ať se vám daří všechno co si přejete. Hodně zdraví a lásky, protože to ostatní se vždycky nějak zařídí ;-)