2017

Když jsem přemýšlela jak pojmu shrnutí minulého roku, chvíli jsem uvažovala, že to vůbec neudělám. Že je to klišé a že jsem přece docela dost letos psala tak na co opakovat.

Potom jsem prolistovala svůj instagram a posty tady na blogu a připomněla si co jsem to vlastně dělala a s úsměvem na rtech a nostalgickou slzou v oku jsem se rozhodla v tom pošťourat. Trochu zopakovat. Trochu doplnit. Byla by to totiž škoda, protože všechno se rozhodně na blog nevešlo.

Úvodem bych chtěla poděkovat všem čtenářům tady na blogu a followerům na instagramu. 867 návštěv a 1470 lajků je prostě úplně super a já si toho moc vážím. Díky, fakt moc.

Rok 2017 pro mě byl rokem nacházení a ztrácení, rokem nového začátku, rokem poznání a změn. Také byl rokem plným zážitků. Dobrých i špatných. Rokem, kdy jsem pochopila, že některé lidi ve svém životě nepotřebuji a bez jiných to nezvládnu.

Pokud bych to pojala statisticky tak jsem:

4x změnila práci,

zažila 5 epických večírků,

4 měsíce vůbec nepracovala,

strávila skoro 40 dní mimo republiku,

spala na 4 hotelech,

byla na víc jak 30 kulturních akcích,

navštívila 8 různých farností,

shodila 10 kg,

zaběhla dva závody,

naběhala 125 km,

pořídila si 2 nová tetování,

4x se zamilovala (z toho jednou osudově),

měla 1 vážný vztah,

2x se probudila v něčím objetí

 a přitom za celý rok s nikým nespala.

To je myslím na 365 dní dobrý skóre.

Kromě toho, jsem přečetla spoustu knih, objevila spoustu kapel a rozšířila si kulturní rozhled. To ovšem odmítám počítat :-)

Rok 2017 stál zkrátka za to:

• V lednu poprvé změna práce, protože chodit se svým šéfem nebyl dobrý nápad.
• V únoru konec se školou, protože když se odmítáte šťourat v Evangeliu nemáte na teologii co dělat.
• V březnu návrat k běhání, protože měsíc před závodem je to pořád lepší než vůbec.
• V dubnu narozeniny a potom křest, protože nikdy není pozdě začít znovu, s čistým štítem.
• V květnu poslední EKG a nové tetování, protože některé věci je dobré mít na vždy pod kůží.
• V červnu výlet do Vídně na koncert, protože když ho miluješ není co řešit.
• V červenci prázdniny a volno trávené kopáním a betonováním, protože co by to bylo za volno kdyby člověk nemakal.
• V srpnu nejlepší spontánní výlet s koupačkou na Mácháči, protože spontánní akce jsou top.
• V září konec v práci, protože občas i když vás to baví musíte jít dál.
• V říjnu nástup do nové školy, protože učitel náboženství je lepší obor než teolog.
• V listopadu nástup do práce snů a po měsíci rychlý odchod, protože noční můra je taky sen.
• V prosinci spousta kocoviny, protože když člověk nemá trénink může se tak akorát vymlouvat na věk.

S ohledem na to jakou kocovinou pro mě začal rok 2018 doufám, že to bude rok minimálně stejně zábavný jako ten uplynulý a vám všem, přeji aby takový byl i ten váš. Abyste našli co hledáte, neztratili co už jste našli a vždycky si i na tom špatném dokázali najít něco pozitivního. Nechť vás provází Síla.