sobota 30. prosince 2017

Moc toho nevim II.

ale jedno je mi jasný, že je na čase si některé rady vzít k srdci. Jako třeba, že osobní věci na blog nepatří, nebo že je potřeba se poučit z lekcí co nám život přináší a chovat se tak, aby se ty průsery nestaly neúnosnejma. Což ty moje už skoro jsou, tak jsem se rozhodla zcela výjimečně poslechnout, ač to nemám moc ve zvyku. A už vůbec ne, když mě někdo poučuje. Jenže tentokrát cítím, že není zbytí a že mám svojí hlavu musí jít stranou.
Takže když jsem si v rámci autocenzury, kterou teď prochází všechno co dávám na internet, četla nový článek už potřetí, dospěla jsem k tomu, že si nebudu kazit konec roku, že už těch nepříjemností bylo až až. Že napíšu něco neosobního. Nebo minimálně vynechám to téma o kterém bych tak ráda pohovořila a nostalgicky zavzpomínala na svůj hate club, na který jsem si ve světle nedávných událostí poměrně živě vzpomněla.
A nebo taky ne.

Dneska, po 12 letech se tomu směju. Hate blog. Fotomontáže. Útoky na fórech, na chatu. Pronásledování na koncertě. Ale k smíchu to tehdy nebylo. A asi není ani dnes, protože i po všech těch letech, když se náhodou potkáme, jakože se to naštěstí moc nestává, je to nepříjemné a pořád se bojím. Pořád nevím co mám čekat, jestli na mě znovu nevytáhnou nějakou kravinu, která ani nebyla pravda. Nějakou zlou lež. Jestli to i po letech nebudou chtít řešit. To že je to tolik let, přece nemusí znamenat, že mě přestali nenávidět. Takže se na koncertech pořád ještě i po letech krčím v koutě, protože co kdyby náhodou. Jo, proti setkání s šílencem je setkání s blbcem jako procházka růžovou zahradou.
Nejhorší je, že tyhle věci, vždy vznikají z ničeho. Z něčího pocitu, že něco bylo nějak a je jedno jaká byla realita. Pravda je jen jedna a nikdy jí nemáte vy. Jaká je proti tomu obrana? Žádná. Nepoužívat internet. Protože co je ještě osobní a co už ne? Kolik autobiografických prvků můžete narvat do povídky aby v tom někdo nenašel něco co nemá? Kolik toho o sobě člověk může dát na internet aniž by se musel bát, že to někdo použije proti němu? Do jak velkých podrobností se může zajít když se něco vypráví?
Podle mých dvou zkušeností bych řekla, že odpověď je nic a vůbec. Vždycky se může stát, že vás sleduje někdo o kom ani nevíte, že existuje a najednou vám otočí život vzhůru nohama. Najednou se rozhlížíte když vycházíte z domu jestli na vás někdo nečeká. Bojíte se každého zazvonění telefonu jaká jobovka to zase bude. Najednou vám nejbližší přítel řekne, že to by od vás teda nečekal a přestane s vámi mluvit a vy na něj hledíte a nechápete nic a potom zjistíte, že za vás někdo někam něco napsal a tenhle "přítel" věří víc protistraně než vám. Jo i to je život. Jo to se mi vážně stalo. Dodnes nechápu jak mohl věřit, že bych to na ty zatracené dveře napsala. Smutné. Myslela jsem, že je to jeden z mých nejlepších kamarádů. Evidentně nebyl.
Proto je lepší nepsat nic. Nic, nikam. Nebo si všechno vymýšlet. Nebo psát obecně. Nebo psát jen sám o sobě. Ale to na mě působí jako nuda. Nuda, nuda, šeď. A nudu já psát nechci. Takže jsem chvíli přemýšlela, že to tady smažu. Celé. Jenže mi to bylo po všech těch letech líto. Navíc sem pořád pár lidí chodí. Vlastně docela dost. Nejenom velká sestra na kontroly, ale i skuteční čtenáři. Kteří se vrací když vyjde nový článek. Začala jsem víc sledovat statistiky, města, země, počty přístupů. Takže to najednou nějak víc dává smysl. O dost víc, než když jsem měla pocit, že si to celé píšu jen tak sama pro sebe. Aspoň nějaké pozitivum. Vlastně mě to možná celé nakoplo neutéct jako obvykle. Jako tehdy před 12 lety. Kdy jsem spálila mosty a ukryla se na internetu za přezdívky a na veřejnosti se ukazovala jen minimálně. Jen když to nešlo jinak. Výročí, svatby, pohřby. Občas se prostě člověk musí ukázat, ze slušnosti. A pak jít rychle pryč aby nebyl čas na konfrontaci.

"Musíš se naučit problémy řešit a čelit jim." opakuje mi neustále moje spolubydlící. Tak teda jo. Jsem velká holka, je čas to zkusit. Budu tudíž psát i v novém roce, jen se zkusím poučit, aby ty průsery nebyly neúnosný...



Žádné komentáře:

Okomentovat