Tentokrát už nebudu psát o vybalování krabic, protože už jsou vlastně skoro všechny vybalené a můj byt, začíná vypadat skutečně jako byt. Mám kytky za oknem, jmelí nad dveřmi a plakát z předloňského komikfestu na zdi. Zítra jsem si vzala volno tak tu uklidím. Konečně. Luxovala jsem naposledy před 14ti dny a tak to tu nevypadá zrovna nejlépe. Teď, ale k tomu co se vlastně dělo.
14.února byl Valentýn. A protože já jsem jako každý rok sama tak mě nemá kdo obdarovat. Tak jsem si zcela narcisticky koupila dárek sama :) stejně pochybuji, že by mne někdy někdo miloval tak jako já. Koupila jsem si krásné tulipány v květináči (srdíčkovém samozřejmě) a dala si je do okna. A oni tam krásně vykvetly a teď mi tu dělají příjemnou jarní atmosféru, když už je venku tak ošklivo. A taky
jsem si koupila velikou tabulku čokolády, oříškovou s karamelem. Protože jí miluju a byla zrovna v akci :)16.února jsem šla s rodiči na divadlo. Od té doby co si naši vymysleli, že chtějí vidět La Putyku totiž nějak začli kulturně žít (hurá!) a tak jsme se vydali na one man show Rosti Nováka (autora La Putyky). 8-polib prdel kosům. Musím říct, že ač nejsem zrovna milovníkem one man show tak tohle představení mně nadchlo a můžu ho jen vřele doporučit. Není to taková prča jako La Putyka, je to mnohem vážnější, ale i tak se dobře zasmějete a Rosťův výkon je neuvěřitelný. Přes hodinu je sám na pódiu, skáče na trampolíně, hraje s loutkami, běhá sem a tam a zvládá u toho ještě vyprávět historii jejich rodiny. Úžasné. Klobouk dolů, protože tam není jediné liché místo. Ani jednou jsem se nepodívala na hodinky, ani mně to nenapadlo. To je znamením dobrého představení.
A jako bonus máte šanci dostat růži z papíru, nebo nějakou pouťovou cukrovinku. Já chytila žužu :) tedy vlastně spíš moje matka, ale protože otec taky jedno chytil, věnovala mi ho. Žužu je podle mě jedna z nejhnusnějších věcí na pouti, ale nikdy neodolám. Většinou je mi z něj strašně špatně, bolí mě z něj břicho a pokud si ho dám před návštěvou lochnesky nebo řetízkáče můj žaludek má silné tendence opouštět mé tělo, ale stejně si dám :) teď tady do sebe to žužu od Rosti zrovna soukám...mňam :-)
No a 9. března jsem rodiče ukecala na představení "Žena v černém", které se hraje u nás v Rubínu. Horor na divadle. Tak jsem zvědavá jak se jim to bude líbit.
Málem bych zapomněla na důležitou věc, která se tak nějak během února udála. Zamilovala jsem se :)) ale asi nikoho nepřekvapí, že s největší pravděpodobností špatně. Známe se s V. od léta. V říjnu jsme se spolu strašně opili a co bylo to bylo a já se už tehdy do něj šíleně zamilovala. Jenže on se potom choval zvláštně. Jestli měl moc starostí, nebo mi nechtěl dávat naději, nebo se cítil blbě za to co se stalo...kdo ví. Každopádně jsme se asi 3 měsíce neviděli a teď jsme se začli podezřele často potkávat. Od konce ledna co jsme se potkali na La Putyce a on se choval překvapivě úplně normálně, jako by se nikdy nic nestalo (a mě tím neskutečně potěšil, protože už jsem zvažovala, že to s ním budu muset řešit) se potkáváme skoro denně. Nebo tak ať nepřeháním, jednou týdně se vidíme skoro na 100%. A jak se tak potkáváme a on chodí do Rubínu na kafe a normálně se semnou baví tak jsem se zase zamilovala, dokonce asi víc než tehdy v tom říjnu :) pořád tak nějak doufám, že by to mohlo vyjít, ale zároveň jsem skeptická, protože znám svoje vztahy. Čím víc se zamiluju, tím je menší šance, že z toho něco bude :( tak uvidíme...nechám to osudu a budu průběžně informovat ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat