Podolskou vodárnu obdivuju od první vteřiny kdy jsem jí spatřila. V podobě jaké je dnes, je po rekonstrukci, která proběhla ve 20.letech 20.století podle návrhů slavného architekta Antonína Engela. Nebudu vám tady opisovat Wikipedii, kdo má zájem nechť si vyhledá "Podolská vodárna" a může si počíst o tom jak to celé fungovalo. V současné době je to pouze záložní vodárna a není v provozu. Uvnitř je, ale muzeum věnované vodárenství v Praze. Běžně je přístupné jak na objednání, ale jednou nebo dvakrát do roka se koná den otevřených dveří kdy tam může jít kdokoliv (a taky tam jde celá Praha). Celá jedna stěna muzea je prosklená díky čemuž je vidět do prostorů čistírny. A teda především ta architektonická nádhera. Jak je to hezké z venku, je to hezké i uvnitř :-)
Jinak je tam k vidění úžasná sbírka trubek od úplně prvních trubek ještě z dob antiky, přes trubky z dob Rudolfa II. až vpodstatě po současné záležitosti. Je to zajímavé, ale boužel tam semnou bylo asi 10tisíc lidí kteří nechali vychování doma (takže jich bylo asi 200, ale za těch 10tis. s přehledem vydali) takže jsem si to moc neužila.
Ale nadchli mě starobylé nádržky splachovacích záchodů (zase ta moje vášeň pro záchody :-) ). Komu nevadí davy lidí a spousta malých dětí, určitě doporučuju, je to hezký tip na výlet. A nebo tam zavolat a domluvit si to soukromě, potom je na to klid :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat