No, výlet. Nebudu lhát. Já se vlastně úplně nejvíc ze všeho jela přesvědčit, že Brno existuje. V dobách kdy jsem si sešmajdala kecky v Arše na EKG, jsem mockrát slyšela od Igora Malijevského a Járy Rudiše, že Brno neexistuje. Že je to fejk, nikdo z muzikantů tam nechce vystupovat a Ti, kdo tam jeli se buď nevrátili, nebo dlouze a hluboce mlčeli po zbytek života. Jenže, taková single holka v nejlepších letech jednoduše nemá co ztratit. Do umění dělám jen tolik, že mačkám spoušť foťáku, povídek jsem za svůj život pár napsala, ale pouze pro šuplíky mých drahých a o něčem dalším nemůže být řeč. Takže jsem s velkým očekáváním sedla na vlak směr ono Brno a rozhodla se, že to zjistím.
Moje kámoška říkala, že prý Houpací koně jsou super, jenže kdykoli hráli někde poblíž, tak to nevycházelo buď časově, nebo jsem už měla domluveno spoustu jiných akcí.
A pak se vynořilo zajímavé spojení. Cesta vlakem, kultura, čtení, Houpací koně a Brno. A tak proč ne. Nové obzory před námi. My nezaměstnaný stejně nemáme celý dny co dělat. Tak proč to nedělat v Brně.
První překvapení. Brno existuje. Lidi tam jsou trochu divný, ale to my jim tady v Praze taky připadáme. Tak asi cajk. Ubytovala jsem se na Flédě a doufala, že mě to nespolkne když umím hrát jen na nervy, tudíž o muzikantství nemůže být řeč.
Druhé překvapení. V Brně mají fakt moc dobré veganské burgery. Ne že bych byla vegan, není nad tatarák s topinkou, ale občas si dám ráda burger co vypadá jako z krávy a přitom je z fazolí. Jestli máte podobný potřeby, Forky's je místo pro vás.
Třetí překvapení. V Brně mají opravdu geniální kulturní prostor a to je KaFara. Úplně to žeru, když se parta lidí rozhodne zachránit nepoužívanou faru (kterých je bohužel v téhle málo věřící zemi hodně) a udělá z ní funkční prostor pro kulturní vyžití (kterých je v téhle zemi málo). Výborná káva, dobré víno, bar zásobený kvalitním alkoholem. Brno velmi překvapilo.
Čtvrté překvapení. Zpěvák Houpacích koní je charismatický chlápek s dobrým vkusem na hudbu i knihy, umí číst (to není u lidí co píšou pravidlem) a i bez aparátu jen s kytarou mu to celkem zpívá. Kdo by to do něj řekl.
Obýváková atmosféra nabrala na obrátkách když jsme přešly s brněnskýma holkama ve spontánní párty. Kdo mě zná, ví, že jak přede mnou přistane panák, žádná párty pro mě není dost dlouhá a tak jsem tentokrát ošmajdávala kecky v Brně. Jo, pořád ještě nejsem tak stará abych nemohla tančit na stole (ne tentokrát jsem to nedělala, ale bývala bych klidně mohla).
Páté překvapení. Brňáci jsou pohostinní a milí lidé, co nenechají ani Pražáka ve štychu. Takže trochu vyděšená, že se možná už neprobudím, přece jen jsem stále neměla jistotu, že Brno nežere i jiné lidi než muzikanty a umělce, jsem přijala barmanovu nabídku na přespání.
Šesté překvapení. Přežila jsem. Brno mě nespolklo. Dokonce jsem i ráno byla schopná mluvit v souvětích, takže i věčného mlčení jsem byla ušetřena. Což moje okolí jistě mrzí.
Sedmé překvapení už nenastalo, protože kocovinu jsem měla úplně normální pražskou a vlak do Bánské Bystrici jsem sotva trefila...ale to už je jiná pohádka.
PS: Kdyby se vám někdy stalo, že se octnete v Brně, nebo bude hrozit, že se tam octnete. Koukněte nejdřív sem https://www.facebook.com/kafarabrno/ jestli nepořádají nějakou kulturní akci, nebo aspoň nemají otevřeno. Rozhodně to stojí za návštěvu, všichni jsme přežili tak se nemusí bát ani Pražáci.
PSS: Moji brněnští přátelé ví, že mám to město ráda a tuhle srandu si dělám pořád. Protože víte přece co se říká o Brně v Praze? Vůbec nic.
První překvapení. Brno existuje. Lidi tam jsou trochu divný, ale to my jim tady v Praze taky připadáme. Tak asi cajk. Ubytovala jsem se na Flédě a doufala, že mě to nespolkne když umím hrát jen na nervy, tudíž o muzikantství nemůže být řeč.
Druhé překvapení. V Brně mají fakt moc dobré veganské burgery. Ne že bych byla vegan, není nad tatarák s topinkou, ale občas si dám ráda burger co vypadá jako z krávy a přitom je z fazolí. Jestli máte podobný potřeby, Forky's je místo pro vás.
Třetí překvapení. V Brně mají opravdu geniální kulturní prostor a to je KaFara. Úplně to žeru, když se parta lidí rozhodne zachránit nepoužívanou faru (kterých je bohužel v téhle málo věřící zemi hodně) a udělá z ní funkční prostor pro kulturní vyžití (kterých je v téhle zemi málo). Výborná káva, dobré víno, bar zásobený kvalitním alkoholem. Brno velmi překvapilo.
Čtvrté překvapení. Zpěvák Houpacích koní je charismatický chlápek s dobrým vkusem na hudbu i knihy, umí číst (to není u lidí co píšou pravidlem) a i bez aparátu jen s kytarou mu to celkem zpívá. Kdo by to do něj řekl.
Obýváková atmosféra nabrala na obrátkách když jsme přešly s brněnskýma holkama ve spontánní párty. Kdo mě zná, ví, že jak přede mnou přistane panák, žádná párty pro mě není dost dlouhá a tak jsem tentokrát ošmajdávala kecky v Brně. Jo, pořád ještě nejsem tak stará abych nemohla tančit na stole (ne tentokrát jsem to nedělala, ale bývala bych klidně mohla).
Páté překvapení. Brňáci jsou pohostinní a milí lidé, co nenechají ani Pražáka ve štychu. Takže trochu vyděšená, že se možná už neprobudím, přece jen jsem stále neměla jistotu, že Brno nežere i jiné lidi než muzikanty a umělce, jsem přijala barmanovu nabídku na přespání.
Šesté překvapení. Přežila jsem. Brno mě nespolklo. Dokonce jsem i ráno byla schopná mluvit v souvětích, takže i věčného mlčení jsem byla ušetřena. Což moje okolí jistě mrzí.
Sedmé překvapení už nenastalo, protože kocovinu jsem měla úplně normální pražskou a vlak do Bánské Bystrici jsem sotva trefila...ale to už je jiná pohádka.
PS: Kdyby se vám někdy stalo, že se octnete v Brně, nebo bude hrozit, že se tam octnete. Koukněte nejdřív sem https://www.facebook.com/kafarabrno/ jestli nepořádají nějakou kulturní akci, nebo aspoň nemají otevřeno. Rozhodně to stojí za návštěvu, všichni jsme přežili tak se nemusí bát ani Pražáci.
PSS: Moji brněnští přátelé ví, že mám to město ráda a tuhle srandu si dělám pořád. Protože víte přece co se říká o Brně v Praze? Vůbec nic.
Žádné komentáře:
Okomentovat