středa 1. listopadu 2017

Prázdniny


Mám delší než většina lidí. Alespoň letos. Nějak se to tak sešlo, že jsem celé léto byla pořád někde a všechny moje plány s životem i blogem nakonec nabrali jiný směr. Tak se omlouvám, že zase byla veliká pauza. Teď bude zase smršť, protože mám tenhle týden snad konečně čas něco sepsat. Je toho hodně o co se chci podělit. Tak tady zkusím shrnout ty dva prázdninové měsíce, pokud možno velmi stručně a další dny, budou následovat další články. O září a o říjnu. Letos jsem byla pořád někde. A také bych ráda tomuhle blogu udělala nějaký koncept. Ale k tomu se dostanu spíš v zářijovém článku.
Největší část prázdnin jsem letos strávila na chatě. Nejsem si nějak po těch letech co tohle místo mám jistá zda jsem byla kdy o chatě konkrétní a tak, opakování je matka moudrosti. Máme chatu kousek od Slapské přehrady. Krásné místo. Zašité uprostřed lesa kde se dá opravdu i v dnešní době najít ticho a klid. Jen to má háček v tom, že tam není nic, jen les a jeleni. Takže žádná elektřina, žádná voda, žádná kanalizace a špatný signál. Je to i určité plus, co si budeme povídat. Je to jediné místo kde člověk opravdu může celý den jen sedět a číst si a nemyslet na to co se děje ve světě.
Ale je to chata. A jak všichni víme, chaty si pořizujeme aby jsme měli kde relaxovat a proto to poslední na to tam máme čas je relax :-) Pořád je co dělat.
My se do toho loni dost obuli a dali se do verandy (konečně po asi 10 letech co se o ní mluví). Jenže tím to samozřejmě nekončí. Veranda potřebuje střechu. Veranda potřebuje natřít. Veranda potřebuje podlahu. Takže vyřešením jedné věci se nám hned urodily další tři práce. A tak jsem velkou část prázdnin strávila makáním. Mácháním krumpáčem a mícháním betonu. Relax...take it easy.


Přes půl tuny betonu rozmíchat v kolečku, no myslím, že jsem trošku nadžena. Jenže nemůže to táta dělat všechno sám, máma nám nepomůže a sourozence mi naši nepořídili. Tak co na tom, že jsem holka. Musím se umět otáčet a vzít za práci. A co je nejzvrhlejší, mě to baví.
Ale aby to nevypadalo, že si ze mě doma dělají otroka, tak jsem tam byla i opravdu relaxovat. Dva dny jsem si nonstop četla, to jsem už dlouho nezažila. Každé ráno cvičila jógu na čerstvém vzduchu s prvními ranními paprsky slunce. Asi pět dní jsem tam byla opravdu dělat nic. Můj jediný výkon bylo super krmítko pro ptáčky. Za které by na mně byl Láďa Hruška určitě hrdý.
Dala jsem si na otočku jednou Drážďany na nákupy a taky abych neseděla pořád jen v CZ na zadku ne? O prázdninách se přece má jezdit do ciziny :-)



Srpen se nesl i v jiném duchu než jen v pobytu na chatě. Byla jsem na týden v Taize. Ve Francii. Takže další cizina. Ostatně tak jako každý rok. Jezdím si tam dobíjet baterky. Duchovní baterky. Letos poprvé jsem tam byla jako pokřtěná (Omlouvám se, nenapsala jsem post o křtu, byl o Velikonocích. Tak třeba při výročí.) takže jsem mohla ten týden prožít zase trošku jinak, víc uvědoměle a s víc možnostmi (jako je třeba chození k přijímání). Využila jsem skupiny, která vypravovala z Čech autobus a jela s nimi. 50 cizích lidí. Děsivá záležitost pro nás co milujeme lidi. 16 hod v autobuse. Děsivá záležitost pro nás co milujeme autobusy. Prášky a celou cestu spát. Jediná možnost jak těch 1000 km přežít.
Lidi se nakonec ukázali v pohodě, hodně z nich jsem znala z předchozích let. Akorát jsem zase chytila nejvíc narvaný týden, takže 4 tisíce lidí. Uf. To je tam prostě vždy trošku náročné.
Zbytek srpna, bylo tak hnusné počasí, že jsem nedělala nic. Jako fakt nic. Válela jsem se doma a rozmýšlela o životě. A užívala si prázdniny. Výlet na Mácháč, kdy jsme se jen tak s kámoškama sebraly a jely na otočku se vykoupat. Super šílenou párty kdy jsem po milionu let, přišla domů v šest ráno a pamatuju si půlku. A podobně.....

Musím říct, že tohle léto jsem si opravdu užila na max.

Žádné komentáře:

Okomentovat