Von Meißen nach Dresden und zurück (24.11.)

Poslední listopadovou sobotu jsem byla s tátou a skupinou asi 30-ti dalších lidí z jeho práce na autobusovém zájezdu Míšeň-Drážďany. A i když jsme nezastihli vánoční trhy, bylo to super a určitě můžu obě města vřele doporučit. Nakonec ani ta forma, které jsem se trochu obávala (já starý asociál a třicet cizích lidí...brrr) nebyla tak špatná, spíš jsem jí dokonce ocenila.

Vyjížděli jsme v půl sedmé ráno a i když většinou špatně snáším cesty autobusem, tenhle byl tak krásný, moderní a pohodlný, že mi vůbec nic nebylo (no a dobře, taky jsem si vzala prášek). Do Míšně jsme dorazili asi v 9h a vyrazili do muzea porcelánu.
V první části výstavy je ukázka všech fází výroby míšeňského porcelánu a v druhé části je výstava 3000 kusů porcelánu, která se vždy jednou za čas obměňuje a tak máte možnost při každé návštěvě vidět něco jiného.
Proces výroby je fantastický, vše se dělá ručně a až když člověk toto vidí pochopí ty šílené ceny :-) Nebudu o tom moc žvanit, podívejte se na fotky, ty mluví sami za sebe. (můžete si u toho zahrát hru "Where is Vanda?" protože se různě ukrývám v davu, poznáte mě podle foťáku a červených botiček :-) )

Po návštěvě muzea jsme se vydali na Albrechtsburg. Ten je vyjímečný atypickými architektonickými prvky, které zde architekt Arnold von Westfalen použil. Nejvýraznější jsou tzv. záclonová okna, ale použil i další prvky jako točitá zalomená schodiště, uvnitř atypické klenby apod.
Katedrála, která je dominantou Míšně a kterou jsme na rozdíl od hradu navštívili je také gotická. Je zde hrobka rodu Wettinů, významného saského rodu a za pozornost určitě stojí i oddělené modlitební místo pro vrchovenstvo a běžný lid. Jsou zde tedy i dva oltáře. Jeden od Lucase Cranacha a druhý ze školy Albrechta Dürera.
Dál už fotky, kdo chce vědět víc ať se tam jede podívat ;-)

Po návštěvě hradu jsme se vydali na procházku městem. Míšeň je krásné historické město podobné pražské Malé Straně. Na hlavním náměstí jsme si prohlédli kostel panny Marie, který má ve věži nádhernou porcelánovou zvonkohru.

Z Míšně jsme asi za půl hodiny dorazily do Drážďan. Tam jsme se asi dvě hodiny procházely ve skupině a prošly Zwinger (jen jeho venkovní části, obrazy si dáme až jindy) a pokračovaly na Altmarkt kde se připravoval slavný drážďanský vánoční trh. Mrzí mě, že jsem ho neviděla otevřený protože vypadal opravdu nádherně, naše trhy vedle toho působily jako chudý příbuzný. Daly jsme si svařák, trhly se od skupiny a vyrazily do nákupního centra. Byl to docela zážitek, protože tam šli snad celé Drážďany a ještě polovina Severních Čech. Množství Čechů mě překvapilo, ale ono je to prostě opravdu kousek a ceny jsou prakticky stejné, někdy i nižší než u nás.

Po 18h jsme vyrazily zpátky do Prahy. Cesta byla stejně příjemná a klidná jako tam. Na jeden den toho bylo moc, nohy a záda mě bolely ještě druhý den, ale stálo to za to a rozhodně bych každému obě města na výlet doporučila. Hlavně asi porcelánku, protože to byl fantastický zážitek.

A jako bonus na závěr socha mě za 40 let :-D