pátek 23. června 2017

Vienna trip 10.-11.6.2017

Když jsem se rozhodla, že pojedu na koncert takovou dálku, věděla jsem, že je blbost to nespojit s prohlídkou města.
Ve Vídni jsem byla naposledy před asi dvaceti lety s rodiči a to ještě jen v Prátru. Takže jsem rozhodně měla co objevovat.
Musím říct, že mi Vídeň učarovala. Krásné, čisté, milé město se super strukturou MHD, sympatickými lidmi a krásnými památkami. Opravdu jsem nadšená a rozhodně to nebyla moje poslední návštěva. Zase tak daleko to není.

V sobotu po příjezdu a ubytování, v malém penzionu kousek od centra, ale především kousek od klubu kde byl koncert, jsem se vydala na průzkum okolí. Měla jsem spoustu času. Takže jsem pěšky obrazila okolní kostely. Jeden malý barokní kostelík a krásný novogotický Votivní kostel, který mě uchvátil. Osobně mám novogotiku moc ráda, i když je strašně přeplácaná. Krásné vitráže, kde mě úplně okouzlil Columbus, toho jsem v kostele na vitráži ještě nikdy neviděla. A že už jsem se svou slabostí pro kostely, pěknou řádku prošla.

Kolem radnice, kde zrovna probíhal "Life ball" obří společenská událost na podporu boje s HIV a AIDS, až k parlamentu, na Maria-Theresien Platz a na Mariahilfer Straße. To bych nebyla já abych nenavštívila nejslavnější nákupní ulici. Ta musím říct, mě zklamala. Obchody stejné jako u nás, ale mnohem dražší (tedy na naše poměry), holt Rakušan má jiný plat :-)

Nadchla mě ale přítomnost obchodu Dunkin' Donuts, které miluju, z Čech odešli a žádné jiné donuty mi tak nechutnají. Ach, ještě teď ten kokos cítím na jazyku, mňam <3
K večeři jsem si koupila čínské nudle, protože je dávali do takové krabičky jako v americkém filmu, dala jsem si svoji milovanou colu s pomerančem a šla si to užit na hotel a těšila se na koncert.
Ten byl skvělý, to už víte :-) Musím sama sebe pochválit za myšlenku najít ubytování v docházkové vzdálenosti, protože to nemělo chybu.

V neděli ráno mě už asi v sedm vzbudilo sluníčko, vstala jsem, došla si na snídani, která byla taky moc dobrý nápad, protože jsem aspoň ráno nemusela hned shánět nějaké jídlo, což je v neděli dost složité, protože ve Vídni je v neděli všechno zavřené. Všechno. Kromě restaurací a turistických míst. Myslím, že u nás by se z něčeho takového lidi zbláznili, když vidím jak šílí kvůli pár státním svátkům :-)
Po snídani jsem vyrazila do Votivního kostela na bohoslužbu. Ještě, že jsem z Taize zvyklá zpívat německy a znám ta základní slovíčka, takže jsem se docela i chytala. Kromě kázání tedy, to opravdu moc nevím o čem bylo. Ale díky tomu, že farnost ve Votivním kostele je hodně otevřená mezinárodnosti, tak mají čtení vytištěná v různých jazycích k dispozici, takže to důležité jsem se dozvěděla.
Potom už cesta do Prátru. Moje super-schopnost v podobě okamžité orientace v mapě MHD je víc než praktická, takže jsem se díky tomu po Vídni pohybovala rychle a pohodlně. Především U-bahnem jehož stanice jsou různě pod i nad zemí a konečně jsem pochopila, co je na něm tak cool :-)
V Prátru jsem byla naposledy jako malá holka, asi tak před dvaceti lety. A překvapivě si to docela pamatuju. Hlavně tedy návštěvu strašidelného hradu, do kterého jsem hrdině ve svých asi 8 letech šla a vyšla jsem ven celá zelená a nikdy jsem nikomu neřekla co jsem vevnitř viděla, protože jsem to okamžitě vytěsnila. Rozhodla jsem se ho najít a znovu projet, abych pochopila proč jsem tehdy byla tak vyřízená. Rozhodně nejstrašnější zážitek celého víkendu. Natrefila jsem na něj hned kousek za vchodem. Hrdině jsem nastoupila a tvářila se jakože pohoda jazz. Po 30 vteřinách mi bylo jasné, že ani pohoda, ani jazz, ale jen hrůza a děs. Každému kdo se rád leká a děsí vřele doporučuju, co je vevnitř neprozradím i když už si toho dneska část pamatuju. Ovšem ven, jsem vyšla přesně stejně zelená jak před dvaceti lety a musela jsem si na chvíli sednout abych se z toho vzpamatovala.
Jako další atrakci jsem si vybrala obří řetízkový kolotoč. Moc jsem chtěla na řetízkáč tak proč ne na ten největší, jsem už přece velká holka :-) Ok, jsem velká holka podle občanky. Tím to končí. Bála jsem se jako malá, ječet nešlo, protože když s vámi někdo točí rychlostí 60 km/h ve 117m dokážete jen lapat po dechu, ale zážitek to byl fenomenální. Je tam taky krásný výhled, tedy pro ty co se nemusí soustředit na to aby nezvraceli :-) Ještě jsem obrazila pár atrakcí, Dunajskou vlnu na kterou celá léta s tátou vzpomínáme, protože se nám moc líbila, už se dneska jmenuje jinak, ale pořád je skvělá, jinou vodní atrakci, která vypadala velmi, ale velmi neškodně a nakonec jsme byli všichni rádi, že jsme to přežili, málem jsem po výstupu vyhodila toho indiánka co jsem ho snědla předtím. a Nakonec ještě před odchodem jsem si kromě obřího langoše, dala Grottenbahn což je jedna z nejstarších atrakcí v Prátru a je to moc krásné. I když je to spíš pro děti. Ale i tak jsem byla nadšená, miluju pohádky.
Protože do odjezdu autobusu pořád zbývalo asi 6 hodin tak jsem se vydala do chrámu sv.Štěpána v centru města a na couračku po suvenýrech. Nakonec jsem došla až k Hofburgu, kde jsem zjistila, že vstupné do Silberkammer, Sisi muzea a císařských apartmánů není zdaleka tak strašidelné jak by se dalo čekat a že já mám pořád dost času. Takže jsem se rozhodla ukojit svou lásku k císařivně Sisi a šla si to prohlédnout.
Silberkammer je dechberoucí. Sbírka císařského porcelánu, zlata a stříbra. Tedy toho užitkového. Takže od stříbrných příborů, pohárů, svícnů až po smetáček a lopatičku. Zlaté sady pro různé společenské události. Nádhera.
Sisi muzeum je pro milovníky císařovny jako splněný sen. Repliky nejslavnějších šatů i šperků. Ikonické diamantové hvězdy ve věrné kopii od Swarovski. Nádhera. Všechny nejznámějsí obrazy, ale i ty méně známé. Fascinoval mne nejen vosí pas, kterým byly Sisi známá a kvůli kterému držela šílené drastické diety, ale také jak maličkou měla nohu, přitom byla docela vysoká.
Císařské apartmány jsou už jen třešničkou na dortu. Pracovna Františka Josefa s fotkou jeho milované ženy a dětí (i když se nakonec odcizili, její obraz měl pořád v čele stolu). Pokoje císařovny s tělocvičnou, salóny i jídelna s prostřenou tabulí. Úžasný zažitek.
Ještě jsem se zastavila v hotelu Sacher, pro slavný Sacherův dort, který tu pořád vyrábí podle původní receptury a potom už jsem jen spěchala do hotelu pro kufr a na autobus zpátky do Prahy.
Určitě se ráda vrátím, ještě bych určitě chtěla vidět Zoo, která chová taky pandy velké a zámek Schönbrunn. Tak až zase bude mít Kiefer koncert ve Vídni, nebudu se muset rozmýšlet, mám jasno už teď :-)










Žádné komentáře:

Okomentovat