Dnes (8.září) budu víc psát než dávat fotky. Vlastně možná sem asi ani žádné fotky nedám.Aspoň bude změna ;)
Jsem sama. Bez přítele. Prostě single. A dnes jsem si uvědomila jak strašně mi to vyhovuje. Hned vám vysvětlím proč...
Už nějakou dobu mi volá jeden můj bývalý přítel. Popisovat naši minulost by bylo na dlouho, tak snad jen pro nezasvěcené, chodila jsem s ním rok a je to už dva roky zpátky, ale on semnou nikdy vlastně nechodil a doteď si nějak neujasnil jestli teda jsme spolu jenom spali nebo i chodili, protože mi pokaždé tvrdí něco jiného, ale aby bylo jasno JÁ s ním chodila. Byla jsem věrná, milovala ho a doufala, že z toho jednou bude opravďácký vztah. Jmenuje se Adam a je mu 33let a je to muzikant. Řekla bych, že toho nemáme moc společného, ale z nějakého důvodu jsem ochotná se s ním ještě pořád vídat (a nejen to).
Teď osvětlím v jakém stavu mě Adam zastihl když mi zavolal a začali jsme se vídat. Byla jsem totiž ve stavu totální vztahové apatie. Po rozchodu s Jirkou někdy v půlce května pro mě vztahy byly to poslední na co bych měla náladu. Ten vztah byl katastrofa a já pořád ještě nějak nechápu proč vůbec byl. Asi jsem byla hodně zoufalá, nebo mě někdo zaklel, jinak si to neumím vysvětlit. Vztahová apatie měla několika měsíční trvání a projevovala se nadáváním na chlapy, pitím nepřiměřeného množství alkoholu a pořízením několika milenců. Všechno super, než jsem zjistila, že s tím jedním už mě to nebaví, s tím druhým prostě víc než jednou za rok spát nechci a u toho třetího, že neunesu, že semnou podvádí svou přítelkyni o které mi vypráví jak jí miluje.
Přišly prázdniny a já byla bez práce. Jelikož dělám v divadle máme přes léto zavřeno. Takže dlouhé dva měsíce kdy jsem vpodstatě úplně přestala pít, vykašlala se na úplně všechny chlapy a rozhodla se, že samotné je mi beztak nejlíp. A pak to přišlo, někdy na konci července zazvonil telefon a volal mi Adam jestli nechci přijít na víno. Nechtěla jsem. Seděla jsem doma v teplákách a plurkovala a to mi úplně stačilo. Nakonec mě, ale přes icq ukecal a já se asi v deset večer sbalila a jela k němu. Moje podvědomí se mě pokoušelo uškrtit, ale nemá ručičky (naštěstí) tak jsem ho ignorovala. Jet na víno k Adamovi znamenalo jen jedno - neprobudit se doma. A ač jsem se do poslední vteřiny tvářila, že jako jdu spát domů, neprošlo mi to, zůstala jsem a ráno dostala snídani :-) Hodně se změnil od doby co jsme "byli spolu" a to mě nějak obměkčilo. Ukecala jsem ho aby mi sehnal lístek na High Jump a odvezl mě odtamtud domů. Propadla jsem bláznivému zamilování jako pubertální dítko a těšila se, že nový a změněný Adam je přesně to pravé a že konečně získám to o čem jsem před dvěma lety mohla jen snít. High Jump super, Adam se choval jako miláček. Boužel pár dní na to jsme šli na večeři a mě najednou nějak došlo, že nejen, že u sexu koukám radši na televizi, ale že si taky nemáme co říct a že jeho nový, změněný přístup k životu se mi nezamlouvá a že do toho starého Adama, kterého jsem tak zbožňovala má daleko. Že toho hajzla co mi ubližoval a říkal, že mě nemiluje jsem měla mnohem radši než toho, který sedí proti mě a říká mi, že jsem adeptka na přítelkyni.
Uběhl měsíc. nebrala jsem mu telefon, nebo jsem se na něco vymluvila. Mnohdy jsem prostě i opravdu nemohla když mi volal a někam mě zval. A minulý týden v pátek když mi volal naposledy a já prozměnu nemohla jet na koncert, protože jsem druhý den vstávala v 5h ráno abych jela do školy, mě napadlo, že možná bychom to přece jenom mohli dát znovu dohromady, že by to vlastně mohlo být fajn. Většina mých kamarádek je zadaná a tak být single v tomto směru není úplně snadné.
Řekněme, že to začalo v pátek jako plán pomsty, který v pondělí po několika hodinovém prohlížení adamových fotek vyústil ve zjištění, že jsem se do něj zamilovala zase znovu asi tak po stopadesáté a že jestli mi brzo nezavolá tak umřu. Dnes je středa a já když se na sebe podívám jak jsem vypadala v sobotu cestou ze školy a jak vypadám teď vidím radikální rozdíl. Sobota: Martinka je šťastná, vypadá spokojeně. Už týden úspěšně nevychází z bytu nenamalovaná, s neupravenými vlasy a oblečená jako hastroš. Cítí se krásná a evidentně tak i vypadá, protože jí to všichni pořád říkají a i cizí lidé se na ni usmívají. Úterý: Martinka je bez nálady, o nějakém malování se nedá ani přemýšlet, vlasy si myla naposledy asi před třemi dny a je jí to fuk (culík a sponky to jistí) a o tom co má na sobě bych radši pomlčela. Skoro šla do práce v pyžamu.
Co z toho vyplívá? Že rozhodně nejsem připravená na vztah. Nebo tedy, připravená jsem. Umím vařit i péct. Vím, že chci dvě děti a jsem připravená je mít klidně hned. Zvládám domácí práce a dokážu se postarat o tři kocoury. Příprava na vztah tedy za 1. Ale nechci vztah. Zvykla jsem si chodit sama do hospody, zvykla jsem si chodit sama do kina i do divadla, zvykla jsem si všechno obstarat a zvládnout sama. A nějak mě neláká to měnit. Jenom pomyšlení na vztah mi vneslo do života takový zmatek, že si neumím představit jak by to dopadlo kdyby na vztah skutečně došlo. A tak Adame i všichni ostatní chlapi promiňte, ale já jsem single a nehodlám na tom nic měnit. Nemám ráda když mi někdo leze do bytu a nerada spím v posteli s někým jiným než se svými kocoury. Až se jednoho dne objeví muž, který mě bude milovat i s mou láskou k zvířatům, bude semnou chodit do lesa na houby a bude mít pochopení pro velikost mého šatníku tak se vdám. Do té doby se omlouvám, ale jsem ve velmi vážném vztahu sama se sebou, protože já sama se sebou vždycky ráda půjdu do lesa a já vždycky budu ráda sdílet svůj chlupy obalený gauč s kocoury a nikdy nebudu muset přemýšlet jestli to, že mám kočkolit roztahaný po polovině obýváku je problém. Jen doufám, že tenhle článek ve třiceti nenapíšu znovu :-D
PS: Konec příspěvku jsem dopisovala o 5dní později než první polovinu. Adam se už týden neozval. Já si každý třetí den ráno myju vlasy, denně se maluju a myslím, že brzo přijde den kdy začnu cvičit. Jsem spokojená sama se sebou a těší mě potkávat zrcadlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat