Další z rybích receptů. Tentokrát trochu netradiční, ale moc dobré. Zase úplně jiná chuť než s bylinkami.
A je tady zase, ten kníratý měsíc - listopad. A s ním 100% podzim. Sychravé, mokré počasí. Po ránu tma, mlha a zima. Ta horší půlka podzimu, ta ve které den co den čekáte, že už začne padat sníh. Že ráno vykouknete z okna a bude tam bílo a vy si s dětskou radostí budete moci říct "těším se na Vánoce" protože vám najednou bude připadat mnohem reálnější, že už se to blíží. A pak vám dojde, že Vánoce rovná se Silvestr a fakt, že zase budete o rok starší.
Vždycky když Janina na svém blogu uveřejní, nějaký recept, který vařila, tak mám chuť se k ní odstěhovat a nechat se adoptovat :-) Bohužel to nejde a tak si její dobroty musím připravit sama u sebe doma. Tentokrát jsem vybrala makovo-švestkové muffiny s čokoládou a pečeného pstruha..jpg)
.jpg)
Tohle bude hodně stručný příspěvek a to i na fotky, ale přišlo mi správné ho udělat, když už jsem psala o první polovině :-) A na závěr přijde velké odhalení toho co jsem celý srpen tak úzkostlivě tajila a co vás čeká na blogu dál, protože je to tak velké, že si to zaslouží spoustu a spoustu příspěvků a já doufám, že vás to nadchne tak jako mě. Ale to až nakonec.
Tak máme za sebou třetí ročník Prague Pride. A já se tentokrát konečně zúčastnila. První rok jsem sice chtěla jít, protože jsem chtěla podpořit LGBT lidi, vždycky mi tak nějak nevadili aniž bych cokoliv tušila, ale tehdy jsem se bála extrémistů, přece jenom ten první pochod nebyl úplně tolerován. Vloni jsem nebyla v Praze když se pochodovalo, ale letos to klaplo. A nejen na pochod, takže přináším malé ohlédnutí za letošním Pride.
Tak jsem si 3.8. přivezla domů nového spolubydlícího. Je to takový šmudla malý ušatý a teď ho tu asi budete často vídat. Je mi potěšením vám představit Járu :-)
A je to tady. To čemu jsem už ani já skoro nevěřila, že někdy nastane: KUCHYŇ JE HOTOVÁ!
Květen ve fotografiích....a zároveň úplně první post psaný v bytě. Zrovna lehce prokrastinuju během natírání kuchyně :-) a taky trochu obědvám ;-)
Tři a půl měsíce...uf...jestli tohle ještě někdo budete číst tak máte zřejmě svatou trpělivost. A já před vámi smekám a nekonečně děkuji za přízeň. Moc se omlouvám i když vím, že to dělám pořád a tak už to asi trochu ztratilo na váze. Pokusím se nějak stručně shrnout proč jsem vlastně tak dlouho nic nepsala a potom snad začnu psát pravidelně (ha-ha-ha).
Tak nějak by mohlo znít aktuální motto bytu. Pořád se totiž jen něco utírá a potom natírá. Chvílemi mi z toho jde hlava kolem, ale za poslední týden a něco jsem s tím vším hodně pohnula a i některé věci jednoznačně rozhodla a to mě drží při životě, protože to začíná vypadat jako můj byt snů. I když výsledek je pořád ještě hodně daleko.
Tak jsem po Vánocích začala s největším DIY projektem svého života. Tedy s rekonstrukcí svého budoucího bytu. Bude to boj, ale na konci to bude krása, aspoň doufám.
